Kosmický let

Let kosmické lodě představuje jediný způsob pohybu v prostoru.

Zahájení letu lze provést jednoduše kliknutím na cílový objekt a následným výběrem možnosti "Přiblížit".

Pro let na lokality neobsahující objekty je k dispozici funkce Vektorový let. Po její aktivaci lze vybrat horizontální a vertikální pozice v dosažitelném prostoru. Stejný postup lze použít pro let na větší vzdálenosti, přičemž zadání cílové destinace probíhá prostřednictvím Sektorové mapy.

Hmotnost lodě, zahrnující posádku a náklad, zásadně ovlivňuje její manévrovací schopnost a tím i letový čas.

Nadsvětelný pohyb (WARP)

Lidstvo se ze signálů naučilo, jak provrtávat dočasné díry v časoprostoru za pomoci energie. Do těchto děr může loď vpadnout a tím se, bez porušení fyzikálních zákonů, dostat z bodu A do bodu B nadsvětelnou rychlostí.

K vyvrtání této časoprostorové díry je zapotřebí lodní zařízení, známé jako WARP.

Energie nutná k vyvrtání stabilního časoprostorového tunelu závisí na hmotnosti lodě, efektivitě zařízení a délce tunelu. Existuje základní konstanta energie potřebná k proražení otvoru, která vychází z hmotnosti objektu, který jí musí projít. Dále je potřeba energie pro vrtání tunelu, opět závislá na hmotnosti objektu (lodě). Tyto složité rovnice vypočítává palubní počítač lodě a vždy udává celkovou energii nutnou pro cestu.

Technicky vzato, loď musí před vytvořením tunelu nabrat rychlost a směr (vektor pohybu), aby mohla vstoupit do trhliny tunelu umístěné v prostoru. Jakmile se přesune do tunelu, padá časoprostorem v tom vektoru, kterým do tunelu vstoupila. "Rychlost pohybu mimo časoprostor," pokud to tak lze nazvat, je pak vždy konstantní. Vstupní rychlost je významná pouze pro určení směru vrtaného tunelu a proto její výše není rozhodující. Musí však vždy přesáhnout minimální hodnoty, aby průchod trhlinou v časoprostoru netrval příliš dlouho a nezpůsobil narušení integrity lodě.

Pokud není energie dostatečná pro celou cestu, ale je dost vysoká pro proražení časoprostoru, je možné vyvrtat kratší tunel. Pokud není energie dostatečná pro proražení časoprostoru, tunel nevznikne.

Pokud chce loď uniknout z tunelu dříve, než dosáhne jeho konce, stačí vybočit z dráhy. Loď se tím dostane částečně do běžného kosmického prostoru, kde má ve skutečnosti nulovou rychlost. Množství energie potřebné pro udržení většího tunelu exponenciálně vzroste a tunel proto okamžitě zanikne. Loď se tak objeví v nehybném stavu v části cesty odpovídající poměru uražené dráhy v tunelu.

Navzdory všem předpokladům je cestování časoprostorovým tunelem (warpem) ověřené a bezpečné.