Kolonisté jsou běžnou populací stanice. Mají schopnost se množit a lze z nich cvičit astronauty.
Kolonisté se dělí podle rasy, pohlaví a věku. Rasa se vybírá náhodně z ras otce a matky. Pohlaví se přiděluje náhodně.
Kolonisté se rozmnožují v cyklech, kdy se počítá počet žen v poměru k počtu mužů při zohlednění věku všech kolonistů. Čím mladší je populace, čím jednotnější je rasa a čím rovnovážnější je poměr mezi muži a ženami, tím vyšší jsou populační přírůstky každý cyklus.
Stárnutí probíhá ve stádiích:
Nedospělých může být na stanici maximálně tolik, kolik je na ní žen.
Nedospělý nemá další společenské funkce, nemůže být konvertován na astronauta, pouze stárne.
Stádium mladý trvá dvakrát déle než předchozí.
Stádium dospělý trvá dvakrát déle než předchozí.
Stádium starý trvá dvakrát déle než předchozí.
Nabyté vlastnosti pohlaví, rasy, TES a odolnosti proti nákaze jsou vždy děděny od rodičů.
Každý kolonista, který se narodí, potřebuje určité množství biomasy, kterou si po celý svůj život recykluje. Tím vzniká materiál, který zajistí jeho příjem živin a tekutin. Pokud kolonista toto množství k dispozici nemá, nemůže se narodit a porodnost se zastaví.
Biomasa se dá nahradit méně efektivní surovinou – konkrétně lidskými ostatky. Znamená to, že pokud na stanici biomasa chybí, ale v nákladním prostoru jsou tělesné ostatky, kolonisté je začnou spotřebovávat. Výhoda ostatků spočívá v tom, že vznikají při úmrtí starších kolonistů, takže i bez vaší přítomnosti je populace celkem soběstačná. Logicky se ale nemůže rozrůst, dokud materiál na stanici nedoplníte.
Důsledky chybějící biomasy jsou obdobné jako u zaplněné ubytovací kapacity stanice.
Více informací o koloběhu biomasy.
Kolonisté vystavení nákaze jí podléhají s ohledem na vlastní rezistenci. Rezistence je dědičná vlastnost.
Astronauta z kolonistů lze vycvičit na vlastní stanici v zařízení ubikace.